AI nám otevírá dveře do světa zvířecí komunikace

V dnešní době, kdy se technologie stále více prolínají s našimi životy, se otevírají nové dveře i k porozumění zvířecí komunikaci. Umělá inteligence (AI) nám nabízí nástroje, které by mohli překlenout propast mezi lidským a zvířecím světem. Ale jaký je význam zvířecí komunikace a jakou roli v ní umělá inteligence?

Historický kontext

V roce 1963 se vědecká badatelka Margaret Howe Lovatt zapojila do ambiciózního projektu financovaného společností NASA. Její úkolem bylo komunikovat s delfíny. Po dobu tří měsíců strávila Lovatt každý den a noc v izolační nádrži s delfínem. Pod vedením neurovědce Johna Lillyho se snažila naučit ho vydávat lidské zvuky skrze dýchací otvor. Lillyho metoda se stávala stále více kontroverznější a studie byla nakonec neúspěšná, financování experimentu bylo tak ukončeno po třech letech. „Lillyho výzkum sebou nesl neblahý dopad na obor po celá desetiletí, bylo to jako shození bomby na mořskou biologii,“ říká David Gruber, vědec za projektem Ceti, neziskovou iniciativou využívající AI k porozumění komunikaci spermií velryb.

Nový přístup k výzkumu zvířecí komunikace

Zatímco minulý výzkum zvířecí komunikace se soustředil na to, jak donutit zvířata mluvit jako lidi, nová vlna výzkumu přijímá více biocentrický přístup. Využívá AI k porozumění ne-lidské komunikace a zároveň hledá nové způsoby, jak pomoci zvířatům v rámci probíhající environmentální krize. „AI může být použita k budování větší empatie a porozumění mezi druhy,“ souhlasí Gruber.

AI jako nástroj pro dekódování zvířecí komunikace

Dekódování jiných řečí pomocí AI nicméně není zas až taková novinka – vědci již vynalezli AI, která dokázala rozluštit staré lidské jazyky, včetně starobabylonských textů, takže myšlenka, že bychom mohli vyvinout program podobný Google Translate k dekódování ne-lidské komunikace, není tak abstraktní, jak se může zdát. „Vypadá to, že informace, které mohou být neseny v klikech spermií velryb, jsou mnohem větší, než jsme si mysleli – jsme na dobré cestě,“ říká Gruber.

Vysvětlivka: Kliky spermií jsou specifické zvukové signály vydávané velrybami, které slouží k navigaci a komunikaci mezi velrybími jedinci.

Projekty zaměřené na zvířecí komunikaci

Například Project CETI pracuje na dekódování jazyka spermií velryb – považovaných v USA za federálně ohrožený druh – zatímco Earth Species Project (ESP) katalogizuje volání havajských vran a snaží se vytvořit novou technologii, díky níž by lidé byli schopní komunikovat se živočichy. Jiný projekt, DeepSqueak, je software, který využívá algoritmy hlubokého učení k identifikaci, zpracování a kategorizaci ultrazvukových pískání hlodavců. 

Představte si to – přijdete domů, zeptáte se svého psa pomocí chytrého zařízení, jaký měl den, a on Vám odpoví svou vlastní „štěkací“ řečí, která je převedena do vašeho jazyka!

Digitální bioakustika: spojení počítačového vidění a zpracování přirozeného jazyka

Mezi těmito pokroky se objevuje nové pole digitální bioakustiky, které umožňuje kombinace počítačového vidění se zpracováním přirozeného jazyka k detekci zvířecích vzorců bez narušení okolního ekosystému. Technologie funguje tak, že na záda zvířat, například velryb nebo želv, se připevní lehké digitální nahrávače, které detekují zvuky mimo lidský sluchový rozsah. Zvířata však nezakoušejí jakékoli nepohodlí a zařízení jim nikterak nebrání v přirozeném pohybu.

Budoucí výzvy a možnosti

Jak se technologie AI stále vyvíjí a zlepšuje, otevírají se nové možnosti pro její využití v oblasti zvířecí komunikace. Nicméně, s těmito možnostmi přicházejí i nové výzvy, kterým budeme muset čelit.

Jednou z hlavních výzev je technologické omezení. Zatímco AI je schopna analyzovat a interpretovat zvířecí zvuky a signály, stále ještě existují limity v tom, co dokáže AI pochopit, a jak přesně může interpretovat zvířecí komunikaci.

Další výzvou je fakt, že ačkoli budeme schopní detekovat a správně interpretovat zvířecí komunikaci, lze očekávat, že u mnoha druhů bude způsob komunikace velmi primitivní. Je to jako kdybyste mluvili stylem řeči: „Mám hlad.“, „Chci se pářit.“, „Cítím nebezpečí,“ „Musíme jít dál.“ apod. Přestože bychom i tak mohli rozpoznat různé vzorce chování zvířat, které by přispěli do naší zvířecí databáze znalostí, pořád by se nejednalo o nic revolučního. Něco jiného je to už pak u rozvinutějších zvířat, jako jsou právě velryby, delfíni nebo opice.

S pokrokem v technologii AI se otevírají nové možnosti pro výzkum a porozumění zvířecí komunikaci, což by mohlo vést k novým objevům a lepšímu porozumění našeho světa. Převedeme-li to opět na velryby, tito tvorové jsou schopní žít od 50 do 200 let v závislosti na druhu – pakliže jsou velryby schopné si předávat informace ze svého života (byť i v nějaké primitivní formě), podobně jako z otce na syna, mohli by tito tvorové tvořit studnice vědomostí z dob dávno minulých. Díky tomu bychom tak získali možnost nahlédnout na svět jinýma „velrybíma“ očima.

Schopnost dekódovat cizí řeči, jako je řeč velryb, by nám kromě toho mohla poskytnout cenné zkušenosti v oblasti rozpoznávání a intepretace jazyka i jiných cizích forem života, jakými například mohou být mimozemšťani. Mnozí lidé předpokládají, že v případě objevů mimozemského života by komunikace probíhala v podobném stylu, jakým komunikujeme my lidé, mimozemská komunikace by však mohla být zcela odlišná od toho, co považujeme za „normální“ lidskou řeč. Mohla by být založena na zcela odlišných principech a využívat pro nás neznámé signály. Práce s komunikací zvířat, jako je řeč velryb, nám může pomoci rozšířit naše chápání toho, co komunikace může znamenat v odlišných perspektivách a na jakých bázích může fungovat – to by nás poté mohlo značně ušetřit trápení, kdy bychom se snažili rozpoznat řeč jiného organismu, než je ten zemský. 

Dopad na ochranu životního prostředí a biodiverzitu

Lepší porozumění zvířecí komunikaci může mít významný dopad na ochranu životního prostředí a biodiverzitu. Pokud budeme lépe rozumět potřebám a chování zvířat, budeme lépe uzpůsobeni k jejich ochraně a zachování jejich přirozené prostředí. Například bychom mohli dostat jasnou zpětnou vazbu od velryby, která by vznesla příkrou námitku ohledně znečišťování jejího oceánského obýváku námi vyhozenými plastovými nádobami.

Pokud budeme rozumět velrybí komunikaci, můžeme lépe pochopit, jak se cítí v reakci na změny v jejich prostředí, jako je zvýšený hluk z lodi nebo změna teploty v oceánu. Díky tomu bychom mohli vytvořit efektivnější strategie pro jejich ochranu a udržení.

Kromě toho, technologie umělé inteligence může také hrát roli v monitorování a sledování zvířecích populací, což je jeden z klíčových faktorů pro zachování biodiverzity. S pomocí AI můžeme sbírat a analyzovat velké množství dat o zvířecích populacích a jejich chování, díky čemuž můžeme identifikovat a reagovat na potenciální hrozby jejich přežití.

I přes tyto otázky je jasné, že výzkum v oblasti využití AI k porozumění zvířecí komunikace otevírá nové možnosti a přináší nám nový pohled na naše propojení s přírodou a jejími zvířecími obyvateli. Je však důležité, abychom při tomto výzkumu zvážili i potenciální rizika zneužití technologií – někdo by například mohl využít monitorování velryb k pytlačení. Komunikace se zvířaty by do našeho světa mohla vnést revoluční zlom uvědomění, v němž by lidé začali lépe chápat a více respektovat okolní organismy a jejich způsoby žití – a kdo ví třeba by nás moudrost velryb a šimpanzů mohla v některých oborech posunout zase o kousek dál.